Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/stylehub.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 146

Notice: Undefined variable: ub in /home/slavikz44/web/stylehub.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153

Deprecated: strripos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /home/slavikz44/web/stylehub.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153
BOUTIQUE CLAUDETTE | StyleHUB.cz

Výsledky vyhledávání pro dotaz boutique claudette

Výsledky vyhledávání v sekci: Návrháři

Vlaďka Antlová

Paní Vlaďka Antlová je módní návrhářkou dámských kolekcí Oděvního podniku, a.s. od konce roku 1998. Pochází z Prostějova, zde vystudovala Střední průmyslovou školu oděvní, a pak pokračovala ve studiích v Liberci na Vysoké škole textilní. Studia zakončila s titulem bakalář. Nyní žije a pracuje v Prostějově. Mezi její velké záliby patří nejen móda, ale také například tanec, zpěv a hra na kytaru. Chtěla jste být módní návrhářkou už jako malá dívka? „Mým snem bylo být manekýnkou, to se mi ale nepodařilo. Tento dětský sen se mi však částečně splnil, protože manekýnky oblékám.“ Kdy jste se definitivně rozhodla, že se vydáte na cestu spojenou s módou? „Už jako malou dívku mě mamka k módě vedla. Pročítaly jsme spolu módní časopisy, měla jsem k módě kladný vztah už tehdy. Později jsem se seznámila s malířkou Jaroslavou Záreckou, už bohužel není mezi námi. Právě ona mi v době, kdy jsem se rozhodovala, kam půjdu studovat po základní škole, navrhla, ať se zkusím přihlásit na oděvní školu. Díky ní jsem se připravila na přijímací zkoušky a úspěšně jsem je složila.“ Jako módní návrhářka musíte přemýšlet o tom, co bude módní za rok, za dva… Co je na tom nejtěžší? „Nejtěžší je nakombinovat střihový model s materiálem. Důležité je také zvolit vhodnou barevnost. Jde o to, abych nevolila například stupně šedi v době, kdy budou v módě barevné materiály. Tvořím oděvy, které se budou nosit za rok až za rok a půl. Zhruba po šesti měsících příprav a šití nastává takzvaná žírovací komise. Komise, při které prezentuji před vedením firmy a obchodníky kolekce modelů jednotlivých značek. Den žírovací komise bych přirovnala ke zkoušce na vysoké škole. Představuji kolekce, které jsou uspořádány z modelů zpracovaných na základě mých návrhů, ze kterých je vybíráno to, co se bude nabízet zákazníkům. Tento výběr mohu ovlivnit také svým komentářem a popřípadě i obhajobou, proto mi to tolik připomíná onu zkoušku na vysoké škole. Jako návrhářka pak vidím, čím jsem ve svých návrzích zaujala. Je dobré, že členy komise tvoří i obchodníci, protože ti mají nejlepší přehled o tom, co zákazník očekává a co by mohl akceptovat. To ostatně předvedou na kontraktech, které trvají dva měsíce. V jejich závěru je v číslech jasně viditelné, kolik se jednotlivých modelů prodalo nebo neprodalo. Po těch dvou měsících kontraktů se tedy udělá čára, kdy si řekneme, jak jsme byli nebo nebyli úspěšní.“ Jak byste charakterizovala české ženy? Umějí se dobře oblékat? „Myslím si, že ano. Byli jsme sice v minulosti trošku diskriminování dobou, ve které bylo spousta věcí jinak než máme dnes, ale teď je spíše pravidlem, že česká žena ví, co se nosí a co jí sluší.“ Čtenáře tohoto rozhovoru jistě bude zajímat, jak vypadá šatník módní návrhářky. Můžete nám to prozradit? „Nejsem ženou, která by měla v šatníku jen jeden vyhraněný typ oblečení. Mohu se pochlubit, že můj šatník je poměrně pestrý. Dá se říci, že zrcadlí mé potřeby spojené s oblékáním všedního života. Kostýmky, separátní kalhoty, nebo jeany, trička, halenky, nebo i večerní šaty to vše využiji jak při své práci, tak i ve volném čase.“ Do jaké míry dnes ženy podléhají tomu, co je módní? „Dříve to bylo tak, že celá Evropa nosila jeden typ oblečení. Když byly v módě minisukně, všechny ženy, které chtěly být „in“, nosily minisukně, aniž by se skutečně zamýšlely nad tím, zda jim to opravdu sluší. Byla prostě taková doba. V dnešní době je situace v tomto směru umírněnější, ženy se nenechávají jednoznačně ovlivňovat - chtějí nosit pouze to, co jim sluší. Třeba teď jsou trendové úzké nohavice u kalhot. Dříve by v těchto nohavicích chodily všechny ženy, které by se zajímaly o módu, zatímco teď je to tak, že již ženy striktně nedodržují to, co je právě módní, ale volí oděvy, jak již jsem řekla, podle toho, co jim sluší.“ Čerpáte inspiraci od světových návrhářů? „Módní trendy jsou odrazem tvorby světových módních návrhářů, takže je samozřejmě sleduji. Informace o dění v módním světě čerpám například z módních časopisů, účastním se nejrůznějších módních veletrhů, sleduji internetové stránky zaměřené na módu a jezdím na různé semináře. Z toho všeho sbírám určité prvky, které aplikuji do svých modelů.“ Kde ještě čerpáte inspiraci? „Mým hlavním inspiračním zdrojem, jak jsem předeslala, jsou časopisy, veletrhy a internet, nicméně inspirují mě také lidé, kteří jsou kolem mě. Doufám, že mě inspirace neopustí.“ Co konkrétně máte v Oděvním podniku, a.s. na starost? „La Boutique de Claudette je značka dámské konfekce Oděvního podniku, kterou mám na starost. Jedná se o trendovou kolekci v níž jsou obsaženy prané materiály, například lny. Zákaznice jistě budou znát, že tato značka se aktuálně rozrostla o La Boutique de Claudette - Luxury, což je kolekce plná luxusních materiálů a vypracovaných střihů. Jedná se o nejvyšší značku v nabídce dámské konfekce Oděvního podniku, a.s. Mou další kolekci představuje značka La Boutique de Claudette - Glamour, což je společenská kolekce. Rovněž mám v dámské módě na starost kolekci nadměrných velikostí (Claudette) – tato kolekce je určena ženám, které nosí velikosti 46 – 54. Zodpovídám tedy za modely ve čtyřech značkách. To však není vše. Oděvní podnik rovněž organizuje módní přehlídky. Já na ně připravuji dvanáct originálních – inspirativních večerních šatů. Zabývám se také návrhy modelů pro potřeby individuálních zákazníků.“ Z toho všeho je zřejmé, že se jedná o časově náročnou práci. Je to tak? „Máte pravdu. Někteří lidé si možná myslí, že práce návrháře spočívá pouze v tom, že si vezme tužku a papír a kreslí jednotlivé návrhy. Tak jednoduché to však není. Módní návrhář zastává kromě toho spoustu další organizační práce. Musí například spolupracovat s modelářkami, které jsou nezbytné pro vytváření střihové konstrukce modelů, dále musí být přítomen v dílně, kde se jednotlivé modely realizují. U mě to většinou dopadá tak, že si samotné navrhování nechávám na doma. Když mám nějakou příhodnou chvilku, vymýšlím modely. Potřebuji na to klid. To asi pochopí každý, kdo dělá nějakou tvůrčí práci.“ Mohla byste popsat Váš všední pracovní den? „Jako módní návrhářka Oděvního podniku, a.s. mám klasickou pracovní dobu, nicméně, jak už jsem uvedla, pracuji i doma. V určitém období v roce se vybírají materiály na sezonu, v dalším období se dělají návrhy na doplňky, jako jsou trička, halenky a košile… V další době se zařazují materiály do vybraných fazón. Často se tyto práce prolínají, takže nejde říci, že v lednu dělám jen to a v únoru něco jiného. Pravidelné je to, že do zaměstnání chodím na půl osmou. Po příchodu do práce nejprve řeším organizační záležitosti související například s výrobou vzorků na modelárně. Přijímám také obchodní zástupce z různých textilek, kteří nám nabízejí látky na novou sezonu. Jsem v úzkém kontaktu s modelářkami, s nimiž konzultuji nejrůznější detaily mého návrhu. Ptají se mě, co a jak si představuji. Potom jdu na dílnu, kde se šijí prototypy, kde s mistrovou konzultuji, zda je vše v pořádku, zda je vše dle mých představ. Vyráběný prototyp se chystá na zkoušku, což je další fáze vývoje nového oděvu - zkouší se na manekýnce. Když mám nějaké připomínky, domluvím se s modelářkou na případných úpravách, které se postupně zapracují. Takto se sestavuje prototypová část našich modelů. Kromě toho vyřizuji nejrůznější e-maily a telefony, jsem také v přímém kontaktu s textilkami a s klienty, takže si na nedostatek práce rozhodně nestěžuji. Rozhodně tedy má práce nespočívá pouze v kreslení návrhů.“ Takže i když jdete po ulici, tak se inspirujete? „V podstatě ano. To, jak je ale tato inspirace velká, je přímo úměrné tomu, v jak velkém městě se procházím. Jiné je to na maloměstě, jiné je to ve velkoměstě nebo na veletrhu. Ideální z tohoto pohledu jsou města jako je Paříž, Miláno a další. V Čechách se teprve učíme, jak kombinovat jednotlivé modely a barvy, kdežto v těchto velkých metropolích už to mají zažité.“ Je mezi módními návrháři nějaká rivalita? „Myslím si, že ano, ale především mezi těmi na volné noze, u nichž je otázkou, zda tu či onu zakázku získají nebo ne. Záleží na tom, jakou mají klientelu. Rivalita jako taková je normální věc, osobně ji opovažuji za hnací motor. Tvorbu návrhářů je nutné sledovat a občas si člověk řekne: To je ale zajímavý nápad, to se mu povedlo… Člověk by se měl neustále zdokonalovat, neustále se snažit být lepší.“ Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? „To, že se dámské kolekce, které navrhuji, každou sezonu dobře prodávají. A to se nebavím o několika stovkách, ale o několika tisících kusech, což je pro mě nádherné pohlazení. Za úspěch považuji také to, že jsem měla možnost dělat modely pro manželku pana prezidenta – pro paní Klausovou.“ A máte nějakou metu, které byste chtěla docílit? „Nevím, jestli se mají přání říkat nahlas… Přeji si, aby se mé modely i nadále dobře prodávaly, a aby byly čím dál více úspěšnější. Přála bych si také, aby pro dámskou konfekci nechodily jen ženy středního věku, ale aby se této konfekce nebály ani ženy mladší. Myslím si, že když lidé zavítají k nám do obchodů, určitě ocení to, co děláme. Máme jim co nabídnout. U nás si v dámské módě mohou vybrat skutečně všechny ženy, protože nabízíme oděvy nejrůznějších značek, které jsou vhodné jak pro mladé, tak pro generaci střední i generaci straší.“

Pokračovat na článek