47ZOBRAZENÍ

Legendy o perlách

Perly byly ve starověku a v Indii používány jako léčebný prostředek při některých chorobách. Ale jejich použít bylo jako použtí šumivého Celaskonu. Rozpouštěly se ve výně a pily se. Má to zcela logický důvod, který byl objeven až dnes. V perlách je poměrně dost velké množství vismutu, prvku, kteýr je obtížné dostat do organismu a jeho nedostatek může vyvolávat vážné choroby.

Ve starověkém Egyptě, antickém Řecku a Římě či v šestnáctém století v Evropě, když si perly získávaly obrovskou oblibu a stávaly se velmi ceněnými šperky, šlo vždy pouze o perly přírodní. Jejich získávání bylo velmi nebezpečné a stálo mnoho životů. Nazí domorodci se potápěli pro perlotvorky do hloubek kolem třiceti metrů v mořích plných žraloků. Přitom průměrně pouze jedna z dvaceti tisíc vylovených prelotvorek obsahovala perlu.

Po tisíce let byly černé perly loveny ve Francouzské Polynésii. V současné době jsou perly velmi žádaným obchodním artiklem. Po staletí bylo Tahiti a její ostrovy přímo mýtickým rájem pro pravé černé perly. Ale dávno před tím, než západní civilizace vůbec Tahiti objevila, měla již černá perla svou reputaci pro výjimečnou hodnotu a vzácnost, která byla jen podtržena stále častějším použitím v klenotech nejbohatší třídy a šlechty. Výsledkem bylo, že přirozená černá perla se stala známou jako "perla královen" a "královna perel". Pro svou ojedinělost a hlavně nedostatek byla velmi oblíbena. V současné době jsou kultivované pravé perly chovány na farmách převážně v Polynésii.

 



Mdlý stříbrojasný třpyt perel má odpradávna zvláštní tajemnou přitažlivost. Perly zdobily sochy řeckých bohyň i hrdlo královny Kleopatry. Nejčastější jsou perly bílé, krémové či do žluta, ale jsou také obsidiánové, stříbřitě šedé, antracitové nebo úplně černé. Polynéskou specialitou jsou i perly zelené, takzvané paví.